Budou fungovat marketingové taktiky postavené na podprahových změnách i v době online sociálních sítí?

Jedním z marketingových konceptů, který je doporučován v učebnicích k marketingu a spotřebnímu chování je využití tzv. nejmenšího pozorovatelného rozdílu (angl. "just noticeable difference", jinými synonymy jsou diferenční práh percepce, či nejmenší vnímaná změna) k takovým změnám u produktu. značky nebo ceny, kterých si zákazníci nemají všimnout.

Historicky tento koncept vychází z fyziologických výzkumů Ernsta Heinricha Webera již v 19. století a v podstatě vyjadřuje závislost vnímání rozdílu na předchozí úrovni podnětu. Příkladem z oblasti marketingu může být třeba změna ceny - u změny ceny o 200 Kč při původní ceně 50 Kč bude změna vnímána jako velmi velká, v případě původní ceny 2 mil. Kč bude zanedbatelná, případně si jí nikdo prakticky nevšimne.

Na YouTube k tomuto tématu lze shlédnout video od Gail Tom s celou řadou příkladů ze spotřebního chování a marketingu.

V minulosti bylo mnohokrát vyzkoušeno, že tyto přístupy v marketingu úspěšně fungují, a to i v případě změn, které jsou pro zákazníky v podstatě negativní - například u zmenšení množství produktu při zachování obalu a ceny. Nicméně budou tak úspěšné i ve světě se sociálními sítěmi? Na tuto otázku jsem se pokusil si odpovědět ve výzkumu, který jsem nedávno provedl a nyní je k dispozici v časopise Acta Informatica Pragensia.

Po nasimulování sociální sítě s různou hustotou vztahů a řadě experimentů je vidět, jak vyšší hustota vztahů umožněná sociálními sítěmi logicky vede k rychlejšímu šíření informace o změně. Negativní změna tak i v případě, kdy je přímo rozeznána pouze hrstkou zákazníků (v případě mých simulací méně než 1 %), může způsobit velmi silnou reakci od masy zákazníků, rozšíří-li tuto informaci dále. Ve světě se sociálními sítěmi je tedy používání těchto taktik mnohem rizikovější - na změny může upozornit konkurence, aktivní zákazníci, spotřebitelské organizace atd. A nakonec se "skandálu" rády chytí i média.

Aktuálních příkladů je celá řada, i když některé z nich mohly vzniknout i nechtěně - "Bendgate" u iPhone 6 nebo levnější náhražky cukru u Coca Coly.

Co z toho tedy pro marketéry vyplývá? Na změny tohoto typu je potřeba si dát mnohem větší pozor než v minulosti a použití na nich založených marketingových taktik k ošálení zákazníků je významně rizikovější. A to i u nezamýšlených vedlejších dopadů změn dalších.

Kam směřuje retailing na internetu?

Před nedávnem jsem se zde v jednom příspěvku zabýval multikanálovým retailingem. A troufnul jsem si trochu zaspekulovat v této souvislosti o dalším vývoji retailingu a některých trendech.

Aktuálně se na serveru Internet Retailing objevil článek Sarah Clarkové, který také mapuje trendy v retailingu. Podle tohoto článku budou klíčové v následujících dvou letech tyto záležitosti:

• multikanálová integrace,
• využívání chytrých mobilních telefonů (např. porovnání cen, elektronické kupony, dodatečné informace z chytrých čárových kódů),
• různé možnosti dodání,
• personalizace,
• ještě širší možnosti výběru,
• sociální média,
• široké využití e-mailingu.

Celkově je z toho zřejmé, že s rostoucí dostupností informací o cenách, produktech i retailerech bude nadále přitvrzovat konkurence. A je otázka, zda budou impulzivní nákupy fungovat obdobně jako nyní. Nestane se náhodou, že na základě impulzu jednoho retailera zákazníci budou kupovat u jiného? Co myslíte?

Pivo pro ženy

Každý rok obvykle touto dobou nechávám řešit studenty v předmětu Spotřební chování případovou studii na téma pivo pro ženy.

Z hlediska pohlaví ženy mezi našimi studenty převažují, obvykle tedy dokáží poměrně rychle (během 10 minut) identifikovat základní znaky, které by takové pivo mělo mít.

Výsledky bývají téměř ideálně konzistentní každým rokem a je snadné je předvídat. Typicky to jsou následující charakteristiky:

• láhev 0,25 - 0,33 l,
• designově vyvedená etiketa a sklenice,
• nižší obsah alkoholu,
• zdůraznění pozitivních zdravotních účinků, příp. obohacení o další zdraví prospěšné látky,
• ovocné příchutě.

O tom, že vhled cílové skupiny - žen - je poměrně přesný, není příliš potřeba pochybovat. Konkrétní produkty ze světa to potvrzují (např. zde, zde a zde). Je to tedy hezký příklad toho, jak lze vtáhnout přímo spotřebitele do hry a velmi rychle z toho vytěžit něco zajímavého.

Ale to je samozřejmě pouze jedna část lekce, kterou se tímto snažím v rámci spotřebního chování předat. Mnohem důležitější než to, jak by mělo pivo pro ženy vypadat, je položení samotné otázky. Proč vlastně pivo pro ženy nevidíme kolem sebe běžně v obchodech? Jak je to možné, že my, takový národ pivařů, si dosud tak významné cílové skupiny nevšímá? Nebudu spekulovat o tom, že pivo vaří pouze muži. I mezi studentkami se objevují takové, které jsou se současným stavem spokojené. Příčina tedy bude spočívat zřejmě v něčem jiném.

Myslím si, že je to dáno stereotypy, které rámují naše vnímání a přemýšlení o pivu. A jakýchkoliv produktech obecně. Pivo máme automaticky spojené s muži. A jinak se o tom většinou ani nesnažíme uvažovat. Stačí se podívat na reklamy.







A jakmile někde existují stereotypy, usměrňují naše myšlení. To je někdy výhoda, chceme-li komunikovat za pomoci zkratek v kontextu, ale někdy může být naopak výhodou stereotypy překonávat. Docílíme totiž překvapení. A od překvapení je krůček k emocím. A od emocí je krůček ke vztahu.

Příkladem úspěšných narušení stereotypů je třeba Dr. House nebo Shrek. Kdo si myslíte, že nabourává stereotypy v případě piva? A není to náhodou v Česku tabu? :-)