Výzkum Dana Arielyho - zúčastněte se!

Možná znáte Dana Arielyho, nebo alespoň jeho knížky z oblasti behaviorální ekonomie. Jedna z jeho knih - Jak drahé je zdarma - už vyšla i v češtině. Je to velmi zajímavá osobnost, už jenom jeho životní příběh je dost inspirující.

Snaží se o pochopení základů lidského ekonomického chování, především jeho iracionality a důsledků, které to má (viz níže uvedené video). A k tomu mimo jiné dělá řadu výzkumů - přičemž jeden z dotazníků jsem pomáhal překládat do češtiny a tudíž bych chtěl všechny požádat o vyplnění. Dotazník je plně anonymní a najdete ho na této webové adrese. Určitě tím pomůžete ve věci, která má smysl.

Konference CITEM 2010 a správa příspěvků pomocí Google Docs

V současnosti připravujeme s kolegy na fakultě i z australské Victoria University konferenci CITEM, která je zaměřena na mezinárodní obchod, vzdělávání, cestovní ruch a marketing. Konference se bude konat v prosinci 2010 a předpokládáme účastníky z řady zemí.

Pro tuto konferenci jsme potřebovali vyřešit nějaký jednoduchý a snadno využitelný systém pro správu příspěvků, jejich recenzí a odesílání informací účastníkům. Mohli jsme samozřejmě použít již hotové systémy, ale k nim bychom museli mít webhosting - což není složité, nicméně by se všichni zase museli učit něco nového. Proto jsme se přiklonili k využití Google Sites/Weby pro webové stránky konference a Google Docs pro samotnou správu příspěvků.

Poprvé využíváme ale nejen standardní funkce - webový formulář a tabulky. Navíc jsme pro automatizaci procesů recenzí na příspěvky a odesílání informací účastníkům napsali vlastní skripty. Takže po vyplnění formuláře s novým příspěvkem se účastníkovi automaticky odešle potvrzení přijetí včetně přiřazení čísla příspěvku a informace odejdou také odpovědným členům organizačního výboru (příklad, ze kterého jsme vyšli při tvorbě skriptu, je zde).

Také se díky výše uvedenému příkladu velmi jednoduše podařilo vyřešit workflow týkající se recenzí příspěvků. Jedná se o výběr recenzentů někým z organizačního výboru (seznam vč. emailů je na samostatném listu v téže tabulce jako příspěvky samotné) a následné automatické vygenerování a odeslání e-mailů s názvem příspěvku a rozšířeným abstraktem pro slepou recenzi. Poté, když se výsledek vrátí, je následně vygenerován a odeslán e-mail autorům ohledně výsledku recenzního řízení.

Všechny skripty jsou poměrně krátké (okolo 20 řádek), první se spouští automaticky na základě odeslání formuláře, ostatní se spouštějí ručně z menu. Je sledován stav řešení jednotlivých příspěvků a ostatní členové organizačního výboru konference se díky svým předchozím znalostem práce s Google Docs nemusejí učit nic významně nového. Celkově lze tedy říci, že je to řešení jednoduché, levné a plnící svůj účel.

Jak mohou pomoci simulátory v retailingu?

Po několikaletém úsilí jsem konečně zdárně dotáhl do konce své doktorské studium a obhájil jsem dizertační práci Využití multiagentních přístupů pro analýzu retailingových příležitostí a hrozeb.

V rámci této práce jsem vyvinul počítačový systém pro podporu rozhodování - manažerský simulátor. Inspiroval jsem se do značné míry používáním strategických scénářů podle Philipa Kotlera a Johna A. Caslioneho, což je systém řízení, který tito autoři navrhují ve své nové knize Chaotika (anglicky zde) pro management a marketing v turbulentním prostředí.

Simulátor zahrnuje i některé funkce optimalizačního charakteru a včetně obecné metodiky jeho použití by měl pomoci právě při definování a analýze různých scénářů, které jsou specifické pro retailery (především s ohledem na FMCG). Dokáže tak při odpovídající kalibraci poměrně rychle pomoci při hledání odpovědí na následující otázky:

• Kde a s jakým profilem otevřít vlastní novou prodejnu, aby se maximalizoval požadovaný potenciál? Potenciálem k maximalizaci jsou například zisk řetězce, tržby, tržní podíl nebo ztráty konkurentů.
• Co se stane, když konkurenti postaví novou prodejnu nebo změní profily svých prodejen stávajících (ceny, složení sortimentu, značky)?
• Co se stane, když se změní chování zákazníků? Jde zejména o jejich kupní sílu, příslušnost k segmentům a tomu odpovídající nákupní chování.

Simulátor vychází z takzvaných multiagentních přístupů, které umožňují modelování a simulaci trhu na úrovni jednotlivých domácností a prodejen, včetně zahrnutí prostoru a času. Takže nezaniká heterogenita a je možné vzít v úvahu například i vlivy cestovního ruchu.

Je snadno rozšiřitelný a plánuji do něj například v dohledné době zahrnout některá specifika multikanálového retailingu. A rád bych v tomto ohledu spolupracoval s firmami, kterým by simulátor mohl být užitečný, aby se nejednalo pouze o teoretizování :-) Máte-li zájem vědět více, ozvěte se mi.

Detailnější přehledová prezentace, kterou jsem použil u obhajoby, je k dispozici níže.

Dizertační práce - Využití multiagentních přístupů pro analýzu
retailingových příležitostí a hrozeb on Prezi

Výzkum podnikatelských triků - znáte nějaké?

Zakládání nových podniků je obtížné, protože zákazníci a obchodní partneři neradi spolupracují s podniky v jejich počáteční, riskantní rozvojové fázi. Podnikatelé používají tvůrčí techniky pro překonání toto období, i když ty mohou někdy být z hlediska etiky problematické. Přesto jsou tyto triky efektivními nástroji, neboť bez nich by podnik třeba vůbec nepřežil.

Zajímalo by mne, jestli jste se někdy s takovými triky setkali, případně jste je třeba i sami při začátku svého podnikání použili. Výzkum je samozřejmě plně anonymní a můžete zde poté čekat i některé ze zajímavých výsledků.

Dotazník k tomuto tématu je zde, prosím vás tímto o jeho vyplnění.

iRiver Story - první zkušenosti a malý návod, jak nastavit češtinu v EPUB

Když tak delší dobu sleduji mánii ohledně čteček elektronických knih, jako je Kindle a aktuálně Apple iPad, rozhodl jsem se, že si taky jednu pořídím.

Dlouho jsem vybíral. Přemýšlel jsem o Kindle, především kvůli použití jiné zobrazovací technologie než je podsvícený LCD displej (který má iPad, iPhone a notebooky). Přece jenom jsem chtěl mít možnost číst i venku a výdrž na baterie cca 9000 otočení stránek je také výborná vlastnost - dobíjet a hlídat další zařízení, když mám iPhone, se mi opravdu moc nechce.

Nakonec mne ale zlákal iRiver Story (koupil jsem zde). Je podobný jako Kindle, ale narozdíl od něj se dá koupit v ČR s dvouletou zárukou a má slot na SD karty. Vzhledem k tomu, že čtečku využívám i na čtení studentských prací ve formátech doc, docx a pdf, je to vhodný způsob, jak sebou netahat další USB kabel pro přenášení souborů. Tyto formáty lze navíc na této čtečce zobrazit i bez převodu do jiného formátu - sice to má své mouchy (chybí přiblížení v pdf při zobrazení naležato), ale je to v řadě případů dostatečně dobře použitelné.


Zároveň se mi i líbilo, že se poměrně často objevuje nový firmware, který přidává další funkčnost. A v neposlední řadě zařízení běží na linuxu a firmware je otevřený, takže se dá upravovat.

Se čtečkou jsem nadmíru spokojen. Funguje svižně a čte se na ní opravdu dobře. Samozřejmě je ale problém s texty pro čtení. Ani tak ne s cizojazyčnými - ty si lze koupit na internetu snadno ze zahraničí, ale s českými. Těch se dá legálně získat poměrně málo, obzvláště současných (pominu-li bakalářské a diplomové práce mých studentů, které pro mne znamenají přečíst řádově tisíc stran ročně) - mezi zajímavé zdroje patří například Městská knihovna v Praze nebo Palmknihy. Vydavatelé však v tomto směru příliš aktivní nejsou. Nu což, budu si kupovat knihy v cizině, stejně je řada zajímavých knih v originále lepší :-)

Jak jsem ale také posléze zjistil, každá čtečka pracuje se standardními formáty pro elektronické knihy (např. EPUB) poněkud odlišně. Takže i když si stáhnu z Městské knihovny v Praze knihy ve formátu EPUB, což je prakticky zazipované HTML, iRiver Story českou diakritiku nezobrazí správně, ačkoliv jsou texty kódovány v unicode.

Hledal jsem, hledal, ale dlouho jsem nebyl schopen rozumně vytvořit EPUB texty se správně zobrazenou češtinou. Pouze ručním zásahem a vložením fontů do EPUBu. To sice funguje bez ohledu na typ čtečky, ale je to zdlouhavé, složité a každá kniha pak znovu obsahuje fonty prakticky zbytečně (zvlášť, když si je převádím do tohoto formátu sám). U jiných čteček většinou existoval jednodušší způsob - komfortní konverze pomocí programu Calibre s patřičným nastavením - především díky uvedení správné cesty pro použití jiných než standardních fontů.

Nakonec jsem na řešení i na iRiver Story přišel. Díky komunitě OpenInkPot, která analyzovala firmware použitý v této čtečce jsem objevil fungující postup a umístění složky fontů:

1. Do složky fonts v hlavní paměti Story se nahrají příslušné nové unicode fonty - já používám například Droid Serif (lze stáhnout zde), tj. zkopíroval jsem si tam soubory DroidSerif-Regular.ttf, DroidSerif-Italic.ttf, DroidSerif-BoldItalic.ttf a DroidSerif-Bold.ttf. Tyto fonty se dobře čtou na elektronických displejích - není však problém například použít i Times New Roman.
2. V Calibre je potřeba nastavit v možnostech převodu do formátu EPUB Extra CSS, pro výše uvedené fonty například následovně:
   @font-face {
font-family: serif;
font-weight: normal;
font-style: normal;
src: url(res:///mnt/MOVIFAT/font/DroidSerif-Regular.ttf);
}
@font-face {
font-family: serif;
font-weight: bold;
font-style: normal;
src: url(res:///mnt/MOVIFAT/font/DroidSerif-Bold.ttf);
}
@font-face {
font-family: serif;
font-weight: normal;
font-style: italic;
src: url(res:///mnt/MOVIFAT/font/DroidSerif-Italic.ttf);
}
@font-face {
font-family: serif;
font-weight: bold;
font-style: italic;
src: url(res:///mnt/MOVIFAT/font/DroidSerif-BoldItalic.ttf);
}
body, p {
font-family: serif !important;
line-height: 125%;
margin-top: 6pt;
}
3. Poté stačí překonvertovat zdrojový text na EPUB a čeština by měla fungovat tak, jak se patří (pozná-li Calibre kódování češtiny u zdrojového dokumentu). Se všemi výhodami formátu EPUB, jako je například rychlost zobrazení a změna velikosti textu.

Prakticky je důležité především zachovat správně cestu u src a případně změnit jméno souboru fontu pro jednotlivé varianty (normální, tučné, kurzíva, tučná kurzíva).

V popisu svých zkušeností se čtečkou budu dále pokračovat, už se těším, až sám nějaké výukové texty pro použití ve čtečce vytvořím - myslím si, že je to začátek smysluplného studia z elektronických textů :-)

Jak na projekt pomocí Google Apps?

Poté, co jsem se zahloubal do Google Apps jsem si řekl, že by možná popis fungování tohoto prostředí pro podporu řízení a komunikace projektu mohl někoho zaujmout, zejména s ohledem na to, že je to levné a poměrně uživatelsky přítulné řešení. Berte to tedy jako malou případovou studii.

V únoru odstartoval projekt Asociace pedagogů základního školství ČR, který se jmenuje Vzdělávání pro udržitelný rozvoj v environmentálních a ekonomických souvislostech. Je financován z ESF, Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a jednou z jeho zajímavostí jsou například reálné podniky, které v rámci něj vznikají na základní škole.

V tomto projektu jsem zástupcem manažera projektu a mimo jiné řeším problematiku stanovení pravidel a systému fungování spolupráce mezi členy projektového týmu (na dobu tří let, cca 15 - 20 lidí, často ve více různých rolích najednou, rozmístěných prakticky po celé ČR).

Dopředu jsem počítal s tím, že použiji nástroje Google pro řešení celé řady záležitostí online, ale musím říci, že i přesto mne praktické možnosti Google Apps pro vlastní doménu opravdu mile překvapily. Předtím jsem totiž používal pouze jednotlivé nástroje, jako jsou například Google Weby, Google Dokumenty a obligátní Gmail.

Výsledkem mého snažení o efektivní využití všech nástrojů jsou jednak veřejně přístupné webové stránky projektu, jednak uzavřený intranet určený pouze pro projektový tým. Celá technická i obsahová příprava znamenala včetně vymyšlení způsobu fungování a naplnění základním obsahem pouze několik málo dní práce.

Vyzkoušel jsem během této krátké doby celou řadu variant, včetně využití dalších nástrojů třetích stran propojených s Google Apps. Zajímavá se mi například jevila služba Zoho Projects, ale nakonec jsem ustoupil od příliš sofistikovaných řešení především s ohledem na uživatele, jazyk a náklady.

Rozhodl jsem se tedy využít pouze Google Apps samotné, a to následovně:

• Gmail pro jednotlivé e-mailové adresy členů týmu.
• Sdílený kalendář pro plánování a záznam důležitých událostí.
• Sdílené kontakty pro udržování jednotné databáze adres osob uvnitř i vně projektu.
• Google dokumenty pro udržování "živých" dokumentů projektu, které se často mění (např. přehled čerpání rozpočtu, rozpad klíčových aktivit projektu na dílčí úkoly a sledování jejich plnění).
• Web pro veřejné stránky projektu - na adrese www.vcele.eu.
• Web pro intranet projektu - na adrese projekt.vcele.eu (přístupné pouze pro projektový tým).

Pozastavím se poněkud nad strukturou intranetu projektu. Ta mi dala asi nejvíc práce, protože jsem zvažoval na jedné straně funkčnost a na druhé straně maximální jednoduchost využívání pro všechny spolupracovníky včetně mne jako tvůrce. Technickými detaily se přitom není ani příliš nutné zabývat, protože funkčnost je typicky vyřešena použitím patřičné šablony stránky (Oznámení, Úložiště souborů, Seznam, Webová stránka), případně vložením Google dokumentu do těla stránky pomocí miniaplikace.

Nakonec jsem po vyzkoušení různých variant zvolil pro intranet následující strukturu:

• Aktuality a vzkazy - prakticky nástěnka, kde mohou všichni psát své vzkazy (šablona Oznámení).
• Kalendář - zobrazení výše uvedeného kalendáře projektu v rámci jedné stránky (miniaplikace Kalendář).
• Klíčové aktivity - na první úrovni je vidět harmonogram jednotlivých klíčových aktivit, na podstránkách jsou jejich popisy v souladu s projektovou žádostí, cíle, které je třeba naplnit a rozpad aktivity na dílčí úkoly - vytvořeno jednoduše v tabulkách v rámci Google Dokumentů.
• Postupy - návody pro použití intranetu, popis vybraných pravidel pro fungování projektu (šablona Oznámení).
• Rozpočet - přehled o čerpání rozpočtu a žádosti o nové čerpání. Propojeno s tabulkami v Google Dokumentech.
• Soubory - rozdělené do složek (podstránek) formuláře, loga a grafika, příručka příjemce, prezentace ... Výborné je především sledování verzí souborů a možnost jejich popisu (šablona Úložiště souborů).
• Úkoly - přehled úkolů a jejich plnění s vlastní definicí jednotlivých položek (šablona Seznam).
• Na domovské stránce je pak zobrazení 5 nejnovějších aktualit a 10 nejaktuálnějších úkolů k řešení.

Počítám s tím, že uvedená struktura se zřejmě bude postupně rozšiřovat s tím, jak se objeví některé specifické problémy. Prozatím například nejsou zahrnuty do intranetu formuláře, které umí Google Dokumenty řešit moc pěkně.

Určitou nevýhodou tohoto řešení nicméně může být to, že nelze nastavit podrobněji úroveň přístupových práv. Uživatelé tedy mají buď přístup k editaci všeho, nebo pouze ke čtení všeho.Jediným řešením, na které jsem v tomto smyslu přišel, je cílené využití Google Dokumentů, u kterých se dá nastavit přístup detailněji. Ale prozatím jsem to ještě prakticky nevyzkoušel.

Existuje ovšem i řada speciálních vychytávek, které do určité míry kompenzují výše uvedenou nevýhodu. Například ukládání verzí, takže kdykoliv je možné se vrátit k předchozí verzi stránky. A výborné je také upozorňování na změny stránky e-mailem. Takže každý uživatel, který chce být informován například o změnách v úkolech, si to může snadno nastavit.

Google Apps jsou navíc službou, která se neustále vyvíjí. Takže třeba, doufejme, v nepříliš vzdálené budoucnosti přibude možnost filtrování v seznamech (byla by to skvělá věc pro vyfiltrování úkolů) i různé možnosti přístupu na úrovni jednotlivých stránek. A když ne, pořád je možné řadu věcí poměrně snadno doprogramovat jako miniaplikaci.

Výsledek je prozatím, myslím si, dostatečně dobrý (i když vždy je co zlepšovat). Svědčí o tom i reakce ostatních spolupracovníků na projektu. Ale to nejlepší na konec jsou náklady. Pominu-li svůj čas, jsou aktuálně 36 Kč včetně DPH za .eu doménu :-)

Jsou vysoké odměny zabíjákem inovací a tvořivosti?

Na blogu Lemonade (díky!) jsem narazil na hodně zajímavé video z TEDu o motivaci a tvořivosti. Je opravdu inspirativní - je v něm poukazováno na to, jak vidina velké odměny v podstatě působí při řešení úloh vyžadujících myšlení a tvořivost kontraproduktivně a zhoršuje výsledek.

Zajímavé jsou příklady, které Dan Pink ve své přednášce uvádí. Mimo obligátního Google a možnosti je zaměstnanců pracovat na svých vlastních projektech, zmiňuje i americkou firmu, která nemá vůbec žádnou stanovenou pracovní dobu.

Proč to podle něj funguje? Protože vnější stimulace (odměna) je úspěšně nahrazena motivací vnitřní. A aby to fungovalo, je potřeba cukr a bič nahradit autonomií, mistrovstvím a smysluplností.

Když tak nad tím uvažuji, přijde mi, že je to totéž při vzdělávání. Už J. A. Komenský říkal, že "žák není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit." A skrze tři výše uvedené aspekty nejspíš vede cesta:

• dává-li vyučovaná látka studentům smysl, budou k ní přistupovat aktivněji a se zájmem,
• budou-li mít při učení se dostatečnou autonomii, mohou dělat chyby, experimentovat a užívat si to,
• a mistrovství je záležitost postojů - ochoty se neustále zlepšovat a pracovat na sobě.

Srovnám-li systém současné výuky s těmito třemi principy, je až zarážející, jak je tradiční škola podobná továrně. Zvonění označující začátek a konec učební doby, pasivita místo autonomie, odměny a tresty, důraz na znalosti nikoliv na postoje.

Chceme-li tedy budovat znalostní společnost, asi by bylo záhodno přehodnotit to, jak by vůbec mělo vzdělávání fungovat. A změnit pravidla, nejen v odměňování. Co si o tom myslíte vy?