Jsou vysoké odměny zabíjákem inovací a tvořivosti?

Na blogu Lemonade (díky!) jsem narazil na hodně zajímavé video z TEDu o motivaci a tvořivosti. Je opravdu inspirativní - je v něm poukazováno na to, jak vidina velké odměny v podstatě působí při řešení úloh vyžadujících myšlení a tvořivost kontraproduktivně a zhoršuje výsledek.

Zajímavé jsou příklady, které Dan Pink ve své přednášce uvádí. Mimo obligátního Google a možnosti je zaměstnanců pracovat na svých vlastních projektech, zmiňuje i americkou firmu, která nemá vůbec žádnou stanovenou pracovní dobu.

Proč to podle něj funguje? Protože vnější stimulace (odměna) je úspěšně nahrazena motivací vnitřní. A aby to fungovalo, je potřeba cukr a bič nahradit autonomií, mistrovstvím a smysluplností.

Když tak nad tím uvažuji, přijde mi, že je to totéž při vzdělávání. Už J. A. Komenský říkal, že "žák není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pochodeň, kterou je třeba zapálit." A skrze tři výše uvedené aspekty nejspíš vede cesta:

• dává-li vyučovaná látka studentům smysl, budou k ní přistupovat aktivněji a se zájmem,
• budou-li mít při učení se dostatečnou autonomii, mohou dělat chyby, experimentovat a užívat si to,
• a mistrovství je záležitost postojů - ochoty se neustále zlepšovat a pracovat na sobě.

Srovnám-li systém současné výuky s těmito třemi principy, je až zarážející, jak je tradiční škola podobná továrně. Zvonění označující začátek a konec učební doby, pasivita místo autonomie, odměny a tresty, důraz na znalosti nikoliv na postoje.

Chceme-li tedy budovat znalostní společnost, asi by bylo záhodno přehodnotit to, jak by vůbec mělo vzdělávání fungovat. A změnit pravidla, nejen v odměňování. Co si o tom myslíte vy?